Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


Toužím

22. července 2011 v 21:34 | Aki |  snář
"Běž a najdi ho, jinak zemřeš!" přikázal jí pán. Dívka se poklonila, otočila se k němu zády a jako mlha se rozplynula větrem.

Objevila se přesně tam, kde chtěla. Jistě, konečně se naučila používat své schopnosti. Byla sama na sebe hrdá. Přiběhla v budově, stoupla si za venkovní dveře a naslouchala zvukům uvnitř. Po chvíli se ozvali kroky, vedli ven ke dveřím, přímo k ní. Dívka odstoupila od dveří a prchla do zadu za malinkou budovu. Budova v rozměrech 10x10m.
Nakukovala za roh a hle, černovlasý mladík šel za budovu, přímo za ní. Jako kdyby tušil její přítomnost, jako by věděl, že ho sleduje. Dívka zašla za další roh a vrátila se zpátky ke dveřím. Podívala se za roh, mladík se vracel. Dívka zalezla znovu za roh a snažila se vyšplhat na střechu, budova byla nízká. Bohužel, nepodařilo se jí to. Mladík se k ní zase blížil, tentokrát z druhé strany. Dívka se rozběhla opět ke dveřím, ale k jejímu štěstí zakopla o kořen a natáhla se, jak dlouhá, tak široká. Mladík stál nad ní a smál se. Dívka si sedla. "Já....jsem tady asi usla...heh.." zasmála se a trochu znérvozněla.
"Kdyby si tady usla, všiml bych si tě už dřív." usmíval se mladík a pomohl jí vstát.
"No, tak...dobře...neusla jsem tu.." červenala se mírně.
"Jsem Christopher, přátelé mi říkají Chris." představil se mladík.
"Já jsem Anna." pousmála se dívka.
Chlapec zavedl dívku pár kroků od budovy. Tam stál malinký altánek a před altánkem stůl se židlemi, na němž bylo připraveno jídlo.
"Pro koho to je?" zeptala se.
"Za chvíli dorazí můj přítel s tvou přítelkyní."
"Jak víš, že...?"
"To je jedno." usmál se. Jeho tmavé oči a sladký úsměv jí dostával, podlamovali se jí kolena.
Bylo jasné, že i když má jeden z nich zabít toho druhého a naopak, během chvíle se z nich stali přátelé..a možná i něco více.
V momentu se za nimi objevili jejich přátelé. Všichni se usadili ke stolu, jedli a popíjeli víno.
Za chvíli se setmělo, byla tma a na obloze vyšel měsíc. Jejich pravé podoby vyšli najevo. Ze všech čtyř se vyklubila jedna rasa, tak moc si podobná, a přitom tak moc odlišná. Byli to upíři.
Kristien s Danielem seděli vedle Christophera. Začali si spolu "hrát" a schodili několik věcí ze stolu. Anna se sehla a začala ty věci sbírat. Kristien s Danielem rejpali do Christophera, aby Anne pomohl, a třeba jí i políbil. On jen kývl hlavou, že ne, ať na to koukají ihned zapomenout. Anne byla zklamaná, ale nic si z toho nedělala, tohle se jí stávalo často, zvykla si na to.
Poklidila věci ze země, zvedla se a měla se na odchodu. Rozloučila se s nimi a odcházela. Christopher se za ní rozběhl.
"Počkej...Ty...ty se zlobíš?"
"Co? Proč?"
"No, protože jsem tě nepolíbil.
"Ne, proč bych se měla zlobit? Vždyť...mě je to jedno.." usmála se, i když v duchu si tajně přála, aby jí políbil. Aspoň malý náznak čehokoliv, co by vedlo k jeho náklonnosti vůči ní.
"No..dobrá...To jsem ráda..protože.." usmál se Christopher a naklonil se k ní.
"Nechci zkazit naše přátelství.." zašeptal jí něžně do ouška
Po celém těla se jí postavily chloupky vzrušením, otřásla se a vyvalila oči.
Pohladil jí po tváři, otočil se na podpatku a pomalu kráčel zpět.
Anna ještě chvíli stála na místě a stále hleděla za ním, pak se otočila a šla dál svou cestou.
"Vysvětli mi, jakto, že ještě žije!? Jak je to, proboha, možné!? Měla si ho sakra zabít!!!" rozčiloval se její pán.
"Já..já nemohla..." koktala Anne. Bála se následků, znala svého pána, není radno mu odporovat či neplnit jeho příkazy.
"To je poprvé, co si nesplnila úkol! Nechápu to...co se s tebou stalo?"
"Já....já nevím..." třásla se.
"Ale já to až moc dobře vím! Zamilovala si se do něj!"
"To...to není pravda! To není možné!"
"Bůh ví, čím tě okouzlil a co na tebe použil.."
"Nic!"
"Věř mi, je mi to opravdu líto!"
"Co, co je Vám líto?" nechápala, co tím myslí, ale pomalu jí to docházelo.
"Musím to udělat, pro Tvé dobro...Odpusť mi to, ale musím tě poslat zpět do své doby, zpátky, kde si budeš muset vydobít zpět své území. Mrzí mě to, dcero..." hlesl hlasem, mávnul rukou a Anne zmizela jako prach a objevila se ve starém městě, přibližně v 17.století.
"Uhni!" křikl na ní starý muž s vozem plným ovoce.
Anne uskočila stranou a v duchu si pokládala několik otázek.
Je stále upír? Kde to vlastně je? Kam má jít a co bude dělat?
 


Komentáře

1 Tara | Web | 12. prosince 2011 v 18:13 | Reagovat

wow, bude to pokračovat? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama