Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


Not Guilty

22. července 2011 v 21:33 | Aki |  snář

couple.jpg Anime Couple image by luvanime15

Mladá dívka opět seděla sama u svého stolu a sledovala, jak se její kolegové baví bez ní. Už zase. Thomas i Steve si zase užívají se Samanthou, s novou kolegyní. Tedy, nová byla před pár měsíci. A Nicol, která je s nimi už od samého začátku? Zase na ní zapomněli. Do Steva by to řekla, ten nikoho nemá a k Samanthě se celkem hodí, ale Thomas? Po tom, co toho tolik s Nicol prožili. Brala to jako zradu. Hleděla na jejich společnou fotku, kterou měla položenou na stole. Byli tak šťastní, a tolik toho spolu prožili. Copak si na to už nevzpomíná? Byli sice přátelé, to ano, ale...Nicol ho milovala. I když na sobě nedala nic znát, byl to přeci její týmoví partnet. Ale stejně. Myslela si, že i on cití to samé, aspoň z části. Ale nejspíše se spletla.
Zpátky do reálu jí vrátil telefon, který se zrovna rozdrnčel.
-crrrrrr-
"Dovolali jste se k FBI, u telefonu Nicol Black, přejete si?"
"Ano, musím Vám něco ohlásit.."
"Jistě, mluvte..Poslouchám Vás.." Vzala si papír a tužku, kdyby si něco potřebovala zapsat.
"Jsem v jednom domě, v ulici Hope Street č. 58. Víte, takový ten velký dům, většinou v něm majitelé nebývají."
"Jistě, vím který dům myslíte.."
"Našel jsem tu mrtvé tělo."
"Mr-tvé tělo? Vyčkejte, dokud nedorazí policie, budu tam hned!" Nicol okamžitě zavěsila telefon a brala ze židle kabát. Pomalu kráčela k těm třem. Přišla k nim a odkašlala si.
"Promiňte, že Vás ruším zrovna, když se tak moc bavíte, ale mrtvola volá.."
"Kde?"
"Hope Street 58, před chvilkou mi volal nějakej chlap, že jí tam našel."
"Není to náhodou ta obrovská vila těch zazobanců?" zeptal se Steve.
"Jo, je..." kývla Nicol. Nečekala na to, až se ti tři uráčí se někam hnout. Seběhla schody z pátého patra a dole nasedala do auta. Zrovna strčila klíčky do zapalování a Thomas jí klepal na okýnko.
"Můžu se svést s tebou?"
Neodpověděla, prostě mu otevřela dveře u spolujezdce. Samantha si nasedla ke Stevovi do auta a vyrazili směr místo činu.
Za pár okamžiků dorazili na místo. U domu už stáli auta policie. Okolí bylo osvíceno majáčky z aut.
Všichni čtyři vystoupily z aut a vešli dovnitř. Nicol šla za jedním z policistů.
"Prosím Vás, ten muž co volal, je tu ještě?"
"Támhle kolega ho vyslýchá.." ukázal za sebe na dva muže. Nicol k nim přišla.
"Dobrý večer, jsem Nicol Black. Mluvil jste se mnou po telefonu. Mohu se Vás zeptat na pár otázek?"
"Jistě...ptejte se na cokoliv.."
"Víte vůbec, co se stalo? Viděl jste něco?"
"Ne, jen jsem slyšel hluk. Když jsem přišel, hlavní dveře byli dokořán. Tak jsem vešel. Nikde nikdo nebyl. Až když jsem vešel do obýváku, spatřil jsem tam ležet tu ženu. Ležela obličejem k zemi a všude okolo ní byla krev. Sáhl jsem jí na krk, ale byla už mrtvá. Okamžitě jsem zavolal na policii."
"Děkuji moc."
"Jojo, není zač. To je samozřejmost. Kdyby jste ještě něco potřebovala vědět, tak mi klidně zavolejte." řekl muž a podal jí nějaký papírek se svým telefonním číslem.
"Jo, díky. No ale stejně ještě budete muset jít s námi, kvůli protokolu."
"Chápu.."
Nicol kývla na jednoho z policistů a ten se toho muže ujal. Pak se šla podívat do obývacího pokoje, kde našli tělo té ženy. Přišla k Thomasovi.
"Tak co, zjistili něco?"
"Jo. Ta žena je dcera majitele. Zemřela zhruba tak před dvěma hodinami na ubodání neznámou vražednou zbraní."
"To nesedí."
"Co nesedí?"
"Ten muž co volal na policii, říkal, že slyšel hluk, pak sem prý přišel a tu ženu už takhle našel ležet. Prý hned volal na policii. A je to sotva půl hodiny, co jsem s ním mluvila."
"Takže nám něco tají. Okamžitě ho najdi!"
Nicol šla zpět do haly a hledala toho muže. Po muži však ani vidu ani slechu. Zastavila jednoho z policistů, co šel zrovna kolem.
"Prosím Vás, ten muž, co volal...Kde je?"
"Jaký muž?"
"No ten co zavolal na policii.."
"Nám volala nějaká žena z budky.."
"Co?"
Nicol šla okamžitě za Thomasem.
"Tak co?"
"Nejspíš to bude hlavní podezřelý.."
"Co si zjistila?"
"Nic, ale zdejší policii jsem prý zavolala nějaká žena z budky."
"Takže neznámej chlap nám podal-"
"Falešný informace.."
"Takže-"
"Buď je to pachatel, nebo někoho kryje.."
Vyhrabala z kapsy mobil a začala vyťukávat číslo, co měla napsané na papíře.
"Volané číslo neexistuje...Volané číslo neexistuje"
Zavěsila to.
"A ještě k tomu mi na sebe dal číslo, co ani neexistuje.."
"Víš aspoň jméno?"
"Ne.."
"Takže nevíme nic!"
Nicol si jen oddechla.
"Hele, nech to plavat, dneska už je pozdě. Doděláme to zejtra.."
"Proč to všechno odkládáš?"
"Protože je..za pět minut dvanáct.."
"Dobře, dobře.."
"Měla by jsi se jít vyspat.."
"Co seš, moje máma?"
"Ne..ale mám o tebe starosti.."
"Nemusíš, já se o sebe postarám!"
Sebrala se a odešla. Nasedla do auta a odjela domů.
"Měla bych si aspoň na chvíli odpočinout.." říkala si pro sebe po cestě.
Auto zaparkovala před domem. Vyběhla po schodech a odemykala dveře od svého domu. Zalezla dovnitř, zabouchla za sebou a rozsvítila světlo. Zula se a vběhla do obývacího pokoje. Mrkla na záznamník, žádný vzkaz. Mrskla novinama, které se váleli u dveří, o stůl, sundala si bundu a šla rovnou do sprchy. Potřebovala to ze sebe smýt.
Když vyšla ze sprchy, všimla si, že jí na záznamníku bliká vzkaz. Spustila záznam. Ticho. Nic, jen šumění. Pomyslela si, co to je zase za žert. Smazala vzkaz, objevil se tam ale další. Znova ho spustila. Pořád ticho. Po chvíli se ale ozval nějaký mužský hlas.
"Jen já znám pravdu..." To bylo vše co bylo ve zprávě.
"Jen já znám pravdu? Co to má bejt?"
"Ty jejich vtípky..." zasmála se nad tím Nicol. Myslela si, že si z ní zase Steve s Thomasem vystřelili. Nechala to být a šla spát.
Ráno byla v kanceláři jako první. Projížděla fotky z místa činu. Moc toho v noci nenaspala, proto si položila hlavu na stůl a během chvíle byla tuhá.
Během okamžiku jí někdo vzbudil. Klepak jí do ramena. Zvedla hlavu a otevřela jedno oko. U jejího stolu stála dlouhovlasá blonďatá žena, která se na ní mile usmívala.
"Samantho!?"
"Nicol...Už sem ti říkala, stačí Sam.." usmála se a odešla zpět ke svému stolu, na druhé straně kanceláří.
"Už sem ti říkala, stačí Sam.." poznamenala ironicky Nicol.
U jejího stolu se za chvíli objevil Steve.
"Kávu?"
"Bodla by...Díky.." usmála se a převzala od něj kelímek se světlou kávou.
Pak se u jejího stolu objevil Thomas.
"Brý jitro!" křikl na celé patro, aby to všichni slyšeli.
"Neřvi tak po ránu.." zívla si.
"Neříkal jsem ti, že máš jet domu?"
"Já jela domů!"
"Spala si vůbec?"
"Moc ne.."
"Jde to vidět..Vem si volno a běž se vyspat, potřebuješ to.."
"Eww...vlez mi na hrb!" řekla, zasmála se a hodila po něm jakýsi papír. Pak se vrátila zpět k práci.
Pořád dokola si prohlížela ty fotky, nic na nich ale nenašla. Rozhodla se, že skočí na pitvu za Matthewem.
Sjela výtahem do sklepa, kde se nacházela jejich laboratoř.
"Matthew.."
"Brý ráno, Nicol.." oplatil jí úsměv.
"Kafe?"
"Dal bych si.."
Podala mu kelímek s vlažnou kávou a posadila se k němu na stůl.
"Tak co si zjistil?"
"Nic moc...ale ten předmět, kterým byla zabita..."
"Hm?"
"Obyčejný kapesní nožík.."
"Co? To není možný...Takový díry v břiše jen od kapesního nožíku? A tolik krve.."
"Jo, bodnul několikrát..."
"Tak to potom jo.." kývla na to.
"Chceš něco ukázat?"
"No, pochlub se..copak si zase našel.." zasmála se a šla za ním.
Matt se v něčem chvíli rachtal, pak se obrátil k Nicol s nějakou sklenicí v ruce.
"Co to má jako být?" ptala se nechutným hlasem.
"To, má milá..jsou její mandle.."
"Seš nechutnej!" řekla se smíchem a praštila ho do paže. Vrátil skleničku tam, kde jí vzal.
"Boží, co!?"
"No to jo..k pokukání..."
Najednou se mezi dveřma ozvalo odkašlání.
"Nechci rušit ve vašem flirtování, ale.." řekl Thomas.
"Jen jsme si povídali.." vysvětlovala Nicol.
Matt kolem něj prošel a polohlasem, tak aby to Nicol neslyšela, řekl:"Nežárli.." a vyplázl na něj jazyk.
"Já!? A žárlit? Na tebe? Dovol, abych se zasmál..."
"Zasměj, zasměj..ale sám moc dobře víš, že je to pravda.."
"Uhm..můžete se přestat hádat a zaplítat mě do toho, když stojim vedle vás?"
"Pojď..." řekl Thomas a chytil Nicol rukou kolem paží a táhl jí pryč.
Nicol se usmála na Matta a zamávala mu.
"Co na něm vidíš?"
"Já na něm nic nevidim! Je pro mě jako bratr..."
"A co jsem pro tebe já?"
"Jak to myslíš? Proč se mě na to ptáš?"
"Ale nic...jen tak..."
Každej se pak vrátil zase ke svýmu stolu.
Opět tam tvrdli do večera a nezjistili nic moc novýho.
O 14 dní později
Bylo dopoledne, víkend. S případem už pokročili, už zjistili i pár informací o tom muži. V kanceláři nebyl nikdo jiný, než jen oni čtyři. Náhle byl slyšet zvuk přijíždějícího výtahu. Otevřeli se dveře výtahu, ale tam nikdo. Všichni se pořád dívali za výtah. Z výtahu náhle vyletěla plynová bomba. Začali kašlat. Z výtahu vyběhla nějaká osoba. Nicol vytáhla pistoli. Všichni čtyři stáli v hloučku u sebe. Maskovaná osoba přiškočila k Nicol a z ruky jí vyrvala zbraň, pak popadla Samanthu a zbraň jí držela u spánku. Dým se rozptýlil a už bylo vidět. Thomas i Steve vytáhli zbraně.
"Odhoďte ty pistole, jinak jí zastřelím!" křikl muž. Oba pistole ohodili. Muž se pak podíval k Nicol a usmál se.
"Ty pujdeš se mnou, krásko.." dodal.
Nicol k němu dobrovolně přišla.
"Pokus se o jakkýkoliv útok na mě, a já jí zastřelím.." varoval jí.
'To by mi ani moc nevadilo, spíš bych ti byla vděčná..' pomyslela si pro sebe.
Muž popadl Samanthu a táhl jí k výtahu, Nicol musela jít jak poslušný pejsek před ním. Výtahem sjeli o patro níž. Vešli do patra. V tomhle patře byla výslechová místnost. Muž vzal obě ženy do místnosti.
Samanthu posadil na židli a svázal jí. Nicol svázal pouze ruce. Pak si vzal židli a sedl si vedle Samanthy.
"Klekni si hezky ke mě.." ukázal na Nicol. Ta si klekla.
Muž se otočil k Samanthě a začal jí hladit ve vlasech. Aniž by si toho všiml, Nicol si z kapsy vyndala klíče. Napadla jí jediná spásná myšlenka. Muž položil zbraň na stůl vedle sebe.
Nicol chytla do ruky jeden z klíčů. Stoupla si a klíč vrazila muži do stehna. Muž křikl bolestí. Zrovna když se natáhl po zbrani a namířil jí na Nicol, otevřeli se dveře a v nich stál Thomas.
"Odhoď zbraň!"
Muž se rozesmál. Otevřeli se dveře z druhý strany a v nich stál Steve.
"Slyšels, odhoď tu zbraň!"
Muž poslechl a zbraň odhodil. Steve k němu přiskočil a spoutal ho. Thomas se mezitím dostal k Sam a pomáhal jí se dostat ze židle.
'A já jsem zase vosk...' vzdechla Nicol. Snažila se si rozvázat provazy na rukou. Pak na ní promluvil ten muž.
"Jak si to udělala?"
"Co?"
"Proč?"
"Co proč?"
Steve s ním thrl a vedl ho pryč. Nicol tam stála jak opařená a hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál ten muž.
Po chvilce k ní přišel Thomas.
"Dobrý?"
Ticho.
"Nicol?"
"Hm?"
"V pořádku?"
"Jo..." Natáhla ruce a on jí pomohl sundat provaz.
Muž byl ještě téhož večera zavřen do vězení a obviněn z napadení veřejného činitele a vraždy té dívky. Tím byl případ uzavřen.
Odehrávala se ta samá situace jako před 14 dny. Tentokrát sice stála Nicol u jejich stolu, ale nikdo si jí nevšímal. Až po dlouhé chvíli k ní přišel Thomas.
"Děje se něco?"
"Děje? Ne, nic! Co by se dělo!" poznamenala ironickým hlasem.
"Co ti je?"
"Mě? Nic! Jak mi přeci může něco být? Mě nikdy nic není!"
"Co..co je to s tebou?"
"NIC! Už mě to totiž přestává bavit!"
"C-co?"
"Ještě se ptej! Tohle mě přestává bavit. TY mě přestáváš bavit!"
"Co jsem udělal?"
"Vůbec si mě nevšímáš! Nikdo si mě nevšímá! Všichni si všímáte paní dokonalé Samanthy!"
"Co to plácáš?"
"Já nic neplácám! Říkám akorát pravdu, kterou tady nikdo z vás nevidí! Je to večer, co večer! Vždycky tady stojíte vy tři a povídáte si, bavíte se! A já? Sedim u svýho stolu a večer co večer na vás musim zírat!"
"Proč si někdy nepřišla za náma?"
"Nejsem ta, co za někym dolejzá! A ty to moc dobře víš! Proč si třeba nepřišel ty, nebo i Steve a nezeptal se mě, jestli si s vámi nechci povídat, nebo si někam vyjít! Ne! To je moc těžký, co!?"
"Nicol.." Z očí se jí hrnuly slzy.
"To už si nevzpomínáš na to, co jsme spolu zažili? Ty krásný chvilky...Co se to s tebou stalo? Není to ten Thomas, kterého já si pamatuju, kterého znám a kterého jsem měla ráda...Možná až moc ráda!" Plakala. Moc jí to mrzelo. Konečně mu řekla, co měla na srdci už dlouho. Sebrala se a zmizela. Běžela rychle ze schodů. Vyběhla z budovy a nasedla do sého auta. Seděla, obličej schovaný ve svých dlaních a plakala.
Náhle někdo zaklepal na okýnko u jejího auta.
"Nech mě být! Chci být sama!" křikla. Klepání se ozvalo znovu.
"Slyšíš! Vypadni!" Zase se ozvalo zaklepání.
"Zapomeň na něj..On tě nemiluje, já ano.." ozval se nějaký mužský hlas. Nicol se lekla. Oočila se. Venku před autem stál ten muž, co na ně odpoledne zaútočil. Nicol chtěla nastartovat, ale nemohla najít klíčky. Muž náhle něčím rozbil okýnko od auta. Nicol se rychle přesunula na sedadlo spolujezdce a chtěla otevřít dveře. Muž jí ale popadl a vytáhl jí ven z auta. Podíval se jí dlouze do očí a pak jí políbil. Nicol mu dupla na nohu a odlepila se od něj. Vykřikla. Muž jí ale popadl a strčil jí do svého auta a odjel.
Mezitím v kanceláři
"Co to do ní vjelo?" ptal se vyděšeně Steve. Thomas nic neříkal.
Přešel k jejímu stolu a sedl si. Spatřil nějakou fotku. Vzal jí do ruky. Byli na ní oni dva. Byla to fotka stará pár měsíců, z plesu co na něm spolu byli. Oba se usmívali. Byli tak šťastní. Tehdy si to uvědomil. Uvědomil si, že jí strašně moc ublížil. A uvědomil si ještě podstatnější věc. Že po jejím boku je jedině šťastní. Konečně si uvědomil, že jí vlastně miluje. Podíval se z okna. Spatřil nějakého muže jak stojí u Nicolina auta. Náhle rozbil sklo u jejího auta. Viděl, jak jí táhá ven z auta.
"Nicol!" křikl a rozeběhl se rychle ven.
Když doběhl před budovu, za zatáčkou zrovna zmizelo to auta. Stačil si všimnout, že v tom autě je Nicol. Rychle nasedl do svého auta a rozjel se za tím mužem, co jí unesl.
"Jsem to ale blbec, sakra! Proč jsem si toho nevšiml dřív!? Jestli se jí něco stane..' nadával na sebe v duchu.
Zanedlouho spatřil to auto, jak postává před nějakou starou a opuštěnou továrnou. Zastavil a vyběhl z auta. Továrnou se rozlíhali její vzlyky. Thomas zanedlouho dostihl toho muže.
"Pusť jí!" zamířil na něj.
Muž vytáhl zbraň a přiložil jí k hlavě Nicol.
"Zahoď tu zbraň, jinak jí zastřelím!"
"Nedělej to.."
"Prosím...udělám cokoliv....jen mě nech jít.." šeptala Nicol. Bylo jí sotva slyšet. Tentokrát měla opravdu strach. Klepala se a plakala. Thomas zahodil pistoli.
"Vidíš..zahodil jsem jí, tak teď už jí můžeš pustit.."
"Proč? Ty jí nemiluješ, já ano! Udělám jí šťastnou! Je moje..." křičel ten muž.
"Mýlíš se.."
"Co prosím?"
"Mýlíš se...Já Nicol miluju. Z celého srdce jí miluju..."
Nicol stála s vykulenýma očima a nevěděla, jestli to Thomas myslí vážně.
"Lžeš!"
"Ne, nelžu...Nicol odpusť! Uvědomil jsem si to moc pozdě, ublížil jsem ti..Odpusť mi prosím...Uvědomil jsem si, že jedině s tebou jsem šťastní. Že jedině tebe miluji..."
"To je lež!"
"Ne, není..." řekl Thomas, rychle vytáhl zbraň. Muž byl rozčilený a nedával pozor. Zatímco si Thomas vyléval srdce, přibližoval se blíž a blíž. Střelil. Trefil muže. Ten padl k zemi. Nicol si k němu klekla.
"Já...jsem nevinný.." zněla jeho poslední slova. Thomas přiběhl k Nicole.
"Thomasi.."
"Nicol..Já.."
"Šš.." dala mu na rty prst. Vrhla se mu do náruče.
"Myslel si to vážně? To všechno, co jsi řekl.."
"Samozřejmě.."
Na důkaz, že to myslí opravdu vážně jí políbil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama