Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


Nitky osudu 02

22. července 2011 v 21:14 | Aki |  Nitky osudu
Aki a Taki šli a šli, až došli k nějaké jeskyni. Přišli k ní a rozhodli se, že se zde utáboří. Rozdělali oheň a chvíli si povídali o tom, co která zažila v té době, co se neviděli. Aki byla celkem unavená, a tak se Taki nabídla, že vezmě hlídku, aby si Aki mohla zdřímnout.


Taki seděla na okraji jeskyně, pozorovala okolí a skládala si origamy, jako vždy. Byla to její oblíbená činnost. V dálce slyšela jakési zašustění keře. Zpozornila a spatřila jakousi vyhublou, bledou, dlouhovlasou a tmavovlasou postavu. I na takovou dálku bylo poznat, že to je muž. Docela se šoural a šel za keřemi, ale Taki ho stejně poznala. Oheň už nehořel, ale už se rozednívalo. Nechala Aki spát, ale stále pozorovala toho muže. V hloubi duše doufala, že si jich nevšimne. Kdyby si jich všimnul, určitě by to ani jedna nepřežila. Nepochybuje o tom, že Aki je velmi silná kunoichi, ale Orochimara zabít nedokáže.
Orochimaru šel dál a vůbec si jich nevšiml. Taki si oddychla, nevšiml si jich. Posadila se na své
místo a dál skládala origami.
Za pár hodin slyšela za sebou jemné krůčky. Aki se probudila. Vstala a posadila se vedle své přítelkyně. Rozhodla se, že už nebude ta hodná holčička jako byla dřív. Tahle část jejího života už je pryč. Teď začíná nový život. Rozhodla se si lidi moc nepuštět k tělu jako dříve, bude více opatrnější a už nebude na každého milá.
"Co to děláš?"
"Skládám origami..."
"Baví tě to?"
"Jo! Proč?"
"Jak tě to může bavit? Je to jen debilní kus papíru...z kterýho poskládáš praštěný ptáky.."
"Jeřáby..."
"Co?"
"No to sou ty ptáci..."
"To je mi ale jedno!!!"
"Co se ti stalo? Si nějaká......zlá!?"
"Nic! Co by! Už nebudu tak blbá a milá jako dřív...Začínám nový život...."
"Jak chceš...Já ti do toho kecat nebudu..."
"To máš taky jediný štěstí...šetři dechem, protože by si jím jen zbytečně plejtvala..."
Aki se na chvíli odmlčela a zauvažovala nad tím, jestli dělá správnou věc že se takhle chová. Na jednu starnu si říkala, že by se měla chovat stejně. Ale na druhou, na druhou stranu se chtěla změnit. Rozhodla se pro změnu. Náhle si na něco vzpomněla, posadila se vedle své přítelkyně, podívala se jí do očí, které hleděli na papír, z kterého ladnými pohyby rukama vytvářela jeřába.
"Taki?"
Taki jen kývla, ale pozorně naslouchala a čekala, co z Aki vyleze tentokrát.
"Vzpomněla jsem si...Když jsem odcházela, byla jsi nemocná..."
"Hm.."
"Ta nemoc ti ale zůstala dodnes, že? Myslím...že už tě ani neopustí, je to tak?"
"Ano, jak to víš?"
"Já vlastně ani nevím...Jak na tom teda jsi?"
"Je to horší! Když se dostanu do moc velkého stresu a stoupne mi tlak, začnu i vykašlávat krev..."
"Smrtelné to snad ale není?" vyděsila se Aki.
"Noo...V takových 72letech by mě to zabít mohlo.." usmála se Taki.
"No, tak to se mnou do tý doby budeš muset vydržet!" Obě se začali smát, ale smích je rychle přešel. Ani nevěděli proč, možná měli špatnou náladu?
"Přemýšlela jsem..."
"A na co zajímavého jsi přišla?"
"Slyšela jsem o jedné opuštěné budově...mohli bychom se tam vydat, udělat si z toho úkryt a pak se nějak živit..."
"A podle tvého pohledu soudím, že i víš, jak a čím se budeme živit!"
"Noo..ty nemůžeš být ve velkém stresu, takže by jsi mohla prodávat své origami..Ale já...já mám u sebe ještě svou ANBU masku...Budu nájemný vrah.."
Taki se jakoby lekla. Podívala se na Aki s pohledem 'To jako myslíš vážně, ty tele?' A Aki jí pohled vrátila s tvrdým výrazem obličeji a odhodláním nevzdát se svého nápadu. Taki nezbyli nic jiného než souhlasit, vrtat do života se jí raději nechtěla.
"Jo! Taki prosimtě..."
"Hai?"
"Nemáš tam ještě nějakej papír?"
"Proč, máš potřebu?"
"No tak to zas jako ne...."
"Tak co potřebuješ?"
"Chci poslat dopis Tsunade, slíbila jsem jí to...a musím dát o sobě vědět bratrovi..."
Taki jí podala papír a nechala jí být. Radši šla zabalit věci než být u toho, jak se jí opět během pěti vteřin dokáže změnit nálada.
Tsunade seděla v kanceláři, sice měla dosti práce, ale radši seděla a koukala se z okna. Náhle viděla, jak se k ní z dálky vzduchem něco míří. Poznala, že to byl Akiin orel. Rychle otevřela okno a nechala ho vletět přímo k ní do kanceláře. Sundala mu z nožky stuhu, přečetla jsi komu jsou určená. Nečekala, že tam bude dopis i pro ní. Vzala ho a zbytek položila na stůl. Začetla se a nemohla přestat. Aki nebyla stručná, ale ani nijak konkrétní. Z jejího dopisu pouze poznala, že není sama, je s ní přítelkyně. Ať se nestrachuje že o peníze už má taky vystaráno, ale že ať se nešťourá v tom, co dělá.
Byl sluneční den, a on měl takové dny rád. Vždycky se chodili se sestrou projít. Ale teď, teď tudy musí jít sám. Procházel se, všude míjal usmívající se a veselé tváře známých lidí, ale přesto nikoho nevnímal, ani nepozdravil. Prostě nic, jako by tu snad ani nebyl. Takhle by to pokračovalo dál, snad až nakonec Konohy, kdyby za sebou neslyšel někoho vykřikovat jeho jméno. Otočil se a spatřil jeo tým. Aspoň že oni s ním zůstali v nejhorší chvíli a neopustili ho. Jsou to sice děti, ale pro něj jsou to přátelé. Jsou skoro rodina. "Kakashi-sensei, Kakashi-sensei!!!" křičel Naruto. Kakashi se pokusil o něcosi čemu se říká úsměv, moc mu to ale nešlo. Sakura do Naruta pořádně š'touchla a doufala, že mu to snad dojde. "Co se děje?" "Máte jít za Tsunade, sensei." "Děkuji Sasuke..."
Nečekal na nic. Sebral se a šel za Tsunade, že by mu konečně dala nějakou misi? Sasuke, Sakura a Naruto se koukali na Kakashiho, bylo na něm znát, že ztratil někoho blízkého, někoho velmi blízkého. Už to není ten veselý chlapík se spustou vtipů. Už to není jakoby nikdo.
Zaklepal, nečekal ani na to až ho někdo vyzve dál a vstoupil. Tsunade si musela pořád dokola číst její dopis. Nevzhlédla ani ke dveřím, kdože to vešel, i když tušila. Pokynula mu, ať se posadí a podala mu jzbývající dopis. Ostatní už byli rozeslány po Konoze. Kakashi si převzal papír, zahlédl na něm známým rukopisem napsané jeho jméno. Zorničky se mu rozšířili jakoby v šok. Poznal to písmo! Bylo to její písmo! Sebral se, a v ruce s dopisem od jeho milované sestry šel jako duch domů. Přišel do jejího pokoje, sedl si na její postel a začal číst.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama