Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


LIFE or DEATH 11

22. července 2011 v 20:57 | Aki |  LIFE or DEATH
Akatsuki
Poblíž Akatsuki skrýše se toulala mladá rusovlasá dívka, obličej měla schovaný pod kápí. Náhle jí před nohami přistál orel, poznala, že je její. Vzala dopis a poslala ho zase pryč. Přečetla si dopis a s ďábelským úsměvem na tváři kývla, už se nemohla dočkat.

"Hej, ty! Co tu pohledáváš?"
Endarie se otočila a za ní stal rusovlasý mladík, na první pohled propadla jeho rudým očím, které už na dálku zářili. Kdyby nevěděla, že je to člověk, myslela by si, že je to upír stejně jako ona.
"No...ehm..já...hledám Akatsuki."
"Já jsem jedním z nich. Kdo jsi a co po nás chceš?"
"Jsem Endarie a chci se k vám přidat."
"Proč? My nebereme slabochy.."
Endarie se jen zasmála.
"Ale já mám co nabídnout a nejsem slaboch! Jsem dost silná a mám i démona.."
"Hm..zajímavé. Pojď se mnou."
Sasori jí dovedl k Peinovi, Endy mu o sobě vše řekla, až na jednu podstatnou věc, kterou si musela nechat pro sebe. Pein jí po chvilce přemýšlení přijal a předal jí Sasorimu, od teďka jí měl na starost, z čehož měli oba nesmírnou radost.
Hned, jakmile jí zavedl do pokoje a odešel, poslala Endy zprávu Aki.
Mise splněna, jsem jejich členem. Řekla jsem jim vše, jak jsi mi nařídila, samozřejmě naši maličkost jsem si nechala pro sebe, náš plán může začít. Hned, jakmile zjistím víc, pošlu ti zprávu.
Tvá věrná služebnice
Endaria
Briavel
"Wyle, podívej, dopis od Aki!" křičela Ylena.
"Ukaž, co se v něm píše?"
"Nic moc, je to stručné, chce poslat zhruba 1000 vojáků."
"Kolik na to máme času?"
"Týden..."
"Jak to máme stihnout?"
"Musíme, naše malá sestřička jde do války a my by jsme jí měli podpořit."
"V tom s tebou souhlasím, ale kde takovou armádu seženeme za tak krátkou dobu?"
"Musíme se o to alespoň pokusit a mě už něco napadlo." usmála se Ylena.
V nedalekém hlavním městě, v jedné z hospůdek seděl mladý, bývalý žoldák. Popíjel pivo, když do hospody vtrhli královské hlídky, sebrali ho a téměř násilím ho odvlekli do zámku.
"Hej! Co je to? Co po mně chcete?"
Ze stínu vystoupila mladá blonďatá dívka a na tváři jí pohrával lehounký úsměv.
"Dlouho jsme se neviděli, Fuyu."
"Ylena?"
"Vzpomínáš si na mě, tak to si jistě vzpomínáš i na mou sestřičku, Aki."
Mladý bělovlasý muž se zarazil.
"Potřebuju shromáždit vojsko, 1000 vojáků a ty ho povedeš."
"Proč já?"
"Nikomu jinému nemůžu věřit."
"Fajn, ale chci své muže."
"Prosím. Tady pánové tě pustí a doprovodí tě do tvého pokoje, zítra ráno si povíme víc."
Fuyu poslušně následoval stráž až do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a chvíli se rozhlížel po místnosti, byl zmatený, všechno se seběhlo tak rychle, ale v hlavě měl jen jednu jedinou myšlenku, která patřila jí. Lehl si na postel a vzpomínal.
"Z toho číší průšvih."
"No a? Za to to stojí." smála se Aki s Fuyuem.
Aki utekla ze zámku, svému otci přímo pod rukou ze zamčeného pokoje, Fuyu jí s útěkem pomohl. Utíkali celý večer, dokud nedoběhli do lesa, kde se schovali do nějaký chatky.
"Je to vzrušující, nemyslíš?"
"Co, ten útěk, nebo to, že jsme tu sami?" zasmál se Fuyu.
"Oboje.." zašeptala Aki a pomalu se k němu přiblížila.
"Co..to děláš?"
"Pst.." položila mu prst na rty a polibkem ho utišila.
"To, to nemůžu. Zradil bych tak tvého otce, to nemůžu, jsem mu do smrti zavázán. To díky němu jsem dnes tím, kým jsem. Nebýt jeho, jsem mrtvý, to on ze mě udělal upíra."
"Já vím, ale můj otec tady není." zašeptala a vášnivě ho políbila.
Fuyu už se nemohl udržet a začal jí polibky vracet. Pomalu jí vysvlíkl do naha a položil na starou, rozvrzanou postel. Sám už byl nahý a pomalu do ní vnikl. Nasléchal jejím stenům a něžně přirážel, dokud oba nedosáhli orgasmu.
Během chvíle si oba usli v náruči, ráno se ale Fuyu probudil a Aki tam nebyla. Od té doby se neviděli, ale on na ní musel pořád myslet, byl do ní už od první chvíle zamilovaný a nemohl na ní zapomenout.
Ráno se vzbudil a šel do sálu, zámek znal skoro nazpaměť. Tam už na něj čekala Ylena.
"Takže, jak se domluvíme? Potřebuju 1000 vojáků."
"Tolik jich dohromady nedám, ale půlku určitě jo."
"Fajn, já dodám druhou půlku."
"Do kdy je potřebuješ?"
"Do zítra, nejpozději do pozítří tu musí všichni být."
"To máme co dělat.." oddechl si Fuyu a spolu s Ylenou začali shánět muže.
Přesně jak se domluvili, do druhého dne měli přesně 1000 mužů připravených k boji. Fuyu se i s vojskem vydal do elfské země, do vojenského tábora za Aki, dle pokynů Yleny.
Vojenský tábor
Aki stála na louce za táborem a nechala své vlasy cuchat větrem. Doufala, že Ylena s bratrem vyslyší její prosbu a pomohou jí, ale i tak měla nějaké pochyby a snad i strach. Strach z války, strach z toho, jak to všechno dopadne.
"Aki, generál tě shání."
"Děkuji, Twen."
"Prý se po mě sháníte, generále?"
"Ano, madam. Mé vojsko, jak jsem slíbil, 1000 mužů."
Aki se otočila a spatřila armádu v zářivé stříbrné zbroji, plně vybavenou.
"Výborně, jsem spokojená, děkuji, pane." usmála se a odešla.
"Twen, co je s princeznou?"
"Nic, proč?"
"Zdá se mi nějaká...jiná."
"Problémy s válkou...?"
Generál nad tím máchl rukou a odešel do svého stanu studovat strategii. Twen nad tím pokrčila rameny a šla na louku za táborem vylepšovat svou dovednost s lukem, i když už na tom není co k vylepšování.
Pozdě večer, kdy se všichni ukládali ke spánku, dorazila armáda upírů.
"Má paní, Vaše armáda dorazila." oznámil jí jeden z generálovo služebníků.
Aki celá rozveselená vyběhla ze svého stanu a byla svou armádou překvapená.
"Díky, bratříčku i sestřičko." zašeptala a usmála se.
"Děkuji, že jste dorazili. Teď si běžte po dlouhé cestě odpočinout."
Aki se měla na odchodu, když jí někdo položil ruku na rameno. Aki se otočila a před ní stál muž v kápi.
"Jak se opovažuješ na mě šahat?" zvýšila patrně tón svého hlasu.
"Omlouvám se. Jsem velící důstojník Vaší armády."
"Jo..aha. Díky. A..kdo jste?"
Mladý muž si stáhnul kápi a Aki nevěřila svým očím.
"Dlouho jsme se neviděli.." usmál se na ní.
 


Komentáře

1 Tara | Web | 16. listopadu 2011 v 23:04 | Reagovat

:) moc pěkné :) další pokráčko plánuješ na kdy? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama