Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


LIFE or DEATH 10

22. července 2011 v 20:56 | Aki |  LIFE or DEATH
Orochimaru
Akimi ležela na posteli a koukala se do stropu.
"Sai?"
"Hm"
"Proč myslíš, že sem poslala Tsunade zrovna nás?"
"Nevím"
"O čem přemýšlíš?"
"O ničem"
"A jakej máš pocit z toho, že si tady zavřenej?"
"Hm"
"Hm?"
Ticho.
"Sai?"
Pořád nic.
"Spíš?"
Vstala a stoupla si nad něj.
"SPÍŠ!?"
"Už ne..." promnul si oči a posadil se na postel.
"Nemůžu usnout.."
"Lehni si ke mě."
"To jako fakt?"
"Jo.."
"Díky!" řekla Akimi a už se pod dekou tulila k Saiovi.

Nicol ležela na posteli a nemohla usnout. Pořád musela přemýšlet nad Orochimarem.
"Sakra!" zaklela a sedla si na postel. Opřela se o zeď a tupě zírala do stropu.
'Co se to se mnou děje? Sem z něj totálně mimo! Přece není možný, abych se do něj zamilovala! Nebo..jo!? Že by? Blbost! Je to padouch, ale krásnej..A ty jeho oči. Proboha! Jsem z něj úplně mimo..Jenže to je mi k ničemu. Zrovna on se do mě určitě nezamiluje...'
Nicol takhle přemýšlela celou noc. Netušila, že Orochimaru ve vedlejším pokoji také sedí na posteli, opřený o zeď a tupě zírá na strop.
'Co to se mnou je? Nikdy mi nedělalo problém usnout, ale teď musim furt přemýšlet nad tou holkou z Konohy. Něčím mě okouzlila. Nechápu to. To se mi ještě nikdy nestalo. Je možné, aby někdo jako já cítil lásku? Chudák děvče, ta si mě ale nezaslouží. Určitě o mě nestojí...'
Akatsuki
Hikairi ležela na posteli a zírala do zdi. Náhle se však v místnosti ozvali něčí kroky. Hikairi se otočila a uprostřed místnosti spatřila Sasukeho, jak se chystá odejít.
"Kam si myslíš, že jdeš?" seděla na posteli a koukala na něj zlověstným pohledem.
"Co je ti potom!"
"Hodně!" postavila se.
"Nic!"
"Mám tě hlídat!" řekla a během pár vteřin stála před ním. Opřená o dveře mu zabránila v jakémkoliv úniku ven z místnosti.
"Uhni!"
"Ne!"
"Bude to?"
"Ani mě nehne!"
Sasuke se přiblížil na milimetry od jejího obličeje.
"Prosím..."
"Sa-sasuke..Promiň, ale..ne!"
"Nezbývá mi tedy jiná možnost..."
"Co-"
Nestihla to doříct, protože jí Sasuke políbil.
"Co to děláš?" odtáhla se od něj Hikairi.
"Co by.." usmál se.
"Jestli si myslíš, že tě jenom kvůli blbý puse pustim, seš vedle! Ani za nic se od těch dveří nehnu!"
"To se uvidí..." špitl Sasuke a v náručí jí nesl k sobě do postele.
"Pusť mě!" bránila se. To už ale ležela u něj v posteli.
Sasuke si lehl k ní a přitiskl si jí k sobě.
"Vidíš? Už nestojíš u dveří.."
Hikairi se k němu pevně přitiskla a nemínila ho pustit.
"Najednou se na mě lepíš?" zasmál se.
"Slib mi, že neodejdeš!" podívala se na něj psíma očima. Tomu Sasuke neodolal.
"Tobě se nedá odolat.." políbil jí a usli si v náruči.
Hikarashi ležela zabalená v dece co nejvíc to šlo, ale zuby jí pořád drkotaly o sebe. Byla jí hrozná zima. Kakashi zaslechl zvuk jejích drkotajících zubů.
"Je ti zima?"
"T-r-o-chu"
"Slyším.." usmál se. Zvedl se z postele a přešel k její posteli.
"Ka-ka-shi..C-co ta-dy d-dě-láš?"
"Jdu tě zahřát..." Vlezl si k ní do postele, přikryl oba a přitulil se k Hikarashi. Pevně jí sevřel v náruči a tiskl se na ní. Hikarashi nejdřív nevěřila svým očím. Byla mimo. Pak se k němu též přitiskla a usnula mu v náruči.
Konoha
"Tsunade?"
"Sekai!?"
"Potřebovala bych s Vámi mluvit."
"Jistě..Mluvte"
"Mám v naší říši jednu starou známou. Nevadilo by Vám, kdyby se přidala k nám v Konoze? Víte, ona mi má tady v Konoze dělat něco jako ochránce, po tom co se tu stalo..."
"Jistě, samozřejmě! Ať přicestuje hned, jakmile to bude možné!"
"Děkuji.." uklonila se Sekai a šla poslat zprávu do její země.
Briavel
"Okamžitě mi sem nech zavolat sestru, bratra, Cryse, Endee s Nagashi, Arien a Gaarinku!"
"Už běžím, má pání.." uklonila se služebná a odběhla.
Během chvilky se v místnosti objevili všichni.
"Dík, sem ráda, že jste tu všichni tak rychle.."
"Co se děje?"ptal se Crys.
"Začala jsem jednat. K ninjům jsem poslala svého nejlepšího špeha. Už mě to s nimi nebaví, ukážeme jim, zač je toho loket! Poteče krev..jejich krev! Ještě dnes večer odlítám do Elfí říše, abych jim dala vědět a vzala si sebou i jejich lidi. Yleno, Wyle, Vy zůstaňte tady, budete hlídat zemi a lid! A mého syna, prosím. Vy ostatní, Vás si beru sebou...Sežeňte každého schopného vojáka, prostě kohokoliv, kdo má rád kreb a berem ho sebou!" usmála se ďábelsky a šla se rozloučit se svým synkem.
Vojenský tábor v Elfí říši
"Twen! Twen!"
"Generále?"
"Dopis..od královny.."
"Já se nevrátím!"
"Ne od naší, od upíří!"
Okamžitě mu vytrhla dopis z ruky a jedním hlubokým nádechem ho přečetla.
"Co píše?"
"Dnes večer očekávejme její příjezd..."
"Proč? Děje se něco?"
"Vše nám vysvětlí až večer.."
Hodila dopis na zem a kráčela do svého stanu.
VEČER
Briavel
"Všichni připraveni?" zeptala se Aki a rozhlédla se po nádvoří.
Všichni kývli, nasedli na draky a letěli směr Elfí říše.
Tam doletěli během půl hodiny. Všichni sesedli a rozhlídli se kolem sebe.
Generál se uklonil a přivítal je, jak se sluší a patří.
"Královno..."
"Princezna.."
"Promiňte.."
"Nic se neděje.."
"Čím jsme si Vaši návštěvu zasloužili?"
"Probereme to někde v soukromí!?"
"Jistě! Vaši lidé budou mezitím ubytováni ve stanech pro vás připravených.."
"Díky!"
Jejich debata se táhla celou noc.
"Víte, jsem unavená, nebude Vám vadit, když to dokončíme zítra?"
"Jistě, že ne!
Aki se sebrala a šla spát.
DRUHÝ DEN RÁNO
Aki se probudila brzy ráno. Vstala a šla se projít okolím. Nadýchala se čerstvého vzduchu.
Pak se vydala do hlavního stanu. Připravila všechny papíry a vyčkala do generálova příchodu.
"Oh, Vy už jste vhůru?"
"Jsem zvyklá vstávat brzy.."
"Jistě..Tak?"
"Oh, jo! No..Přišli jsme o velmi důležité osoby! To už si nemohu dovolit! Plánuji útok! Budou litovat toho, že mě připravili o mé přátele!"
"To..je mi líto..."
"V pořádku..Ale teď, zaútočíme tvrdě a nebudeme je vůbec šetřit! Však oni poznají. co jsme zač! A k tomu, milý generále, potřebuji Vás a vaše lidi!"
"Jak Vám můžeme pomoci?"
"Máme spolu podepsanou jistou smlouvu, nemýlím-li se. Takže, kdy sem dostanete co nejvíc vojáků?"
"Do konce týdne určitě. Kolik si představujete?"
"Noo..Takovej 1000 by neuškodil.."
"Prosím?"
"Když spojíme vašich 1000 vojáků s mojí 1000 vojáků, už nás nikdo neporazí!"
"To se mi líbí.."
"Dobijeme jejich území! Zaplatí životy za naše životy!" práskla pěstí do stolu.
"Kdy ten útok plánujete?"
"Kdybych mohla, tak hned!"
"Hned?"
"Čeká se už jen na Vaše rozkazy, generále. Chci tu vidět pochodovat vaše vojsko co nejdřív!"
"Jistě!"
"Jakmile dorazí, domluvíme plán a vyrazíme!"
"Už se nemůžu dočkat!"
Oba se usmáli, podali si ruce a Aki odešla. Sjednala si schůzku se svým lidem a vysvětlila jim situaci. Pak šla do svého stanu a poslala zprávu své sestře.
Drahá sestro a drahý bratře!
Potřebuji od Vás laskavost. Co nejdříve mi sežeňte 1000 vojáků a pošlete je za mnou! Domluvila jsem to s generálem. Do konce týdne je tady chci mít! On pošle svoje vojáky a pak na ně zaútočíme! Budou litovst toho, že existují!
Pak vzala další papír a psala zprávu Endarii, aby nebyla překvapená.
Drahá Endy,
děkuji ti moc za vše, co pro mě děláš. Doufám, že ještě žiješ. Brzy se setkáme, plánuji útok na lidi. Ukážeme jim, co jsme zač. Vydrž co nejdéle bude třeba. Do konce týdne budu mít shromážděné veškoré vojsko, pak hned zaútočíme. Dej vědět hned, jakmile se ti doručí tato zpráva. Chci vědět všechno, co si zjistila!
Aki
Pak vzala dopisi. Své sestře ho poslala po poslovi. Endarii poslala dopis po svém orlovi. Vyšla ven ze svého stanu. Venku byl povyk. Generál rodával rozkazy. Pár mužů odjíždělo na koních směrem do lesa, nejspíše jeli pro vojáky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama