Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


LIFE or DEATH 02

22. července 2011 v 20:50 | Aki |  LIFE or DEATH
"Tsunade?"
"Ano, Shizune?"
"Vrátili se týmy z mise. Můžete je rozdělit do skupin.."
"Hai...Nechám je u svých senseiů, ale Saie polšu do Mlžné znovu."
"Proč? Chcete se ho snad zbavit?"
"To zrovna nemám v úmyslu, teď je nám všechna pomoc dobrá. Ale potřebuji, aby sebou přivedl jednu ANBU členku, která s námi už dlouho spolupracuje."
"Myslíte Minu?"
"Hai..A pošli mi sem prosím všechny tými, ale bez Saie!"
"Hai.."
Shizune zmizela za dveřmi a pak se k Tsunade do kanceláře nahrnula hromada lidí.
Tsunade jim vysvětlila situaci a rozdělila je do dvou skupin.
"V první skupině, která pujde vyjednávat s Akatsuku. Její členové jsou zatím Nicol a Akimi Uchiha, Kakashi a Gai. Nyní k nim přiřazuji - Sakuru Haruno, Sasukeho Uchihu, Naruta, TenTen, Rock Leeho a Nejiho Hyuugu. Berte prosím na vědomí, že je to vyjednávání mezi námi a Akatsuki - potřebujeme se sjednotit! Sasuke?"
"Chápu, žádný boj s Itachim. Ve válce je nám každá pomoc dobrá.." zabručel Sasuke.
"Výborně. Druhá skupina, ta bude vyjednávat s Orochimarem. Zatím jsou jejími členy - Hikairi Hyuuga, Hikarashi Sakura, Kurenai a Asumo. Přiřazuji k nim - Shikamaru, Ino, Chouji, Hinata, Kiba a Shino. Dotazy?"
"Jo! Jeden bych měl, proč všichni zbylí Uchihové z vesnice musejí jít zrovna za Akatsuki. Třeba já bych šel zrovna radši za Orochimarem!?"
"To víš že jo! A Orochimaru si tě pak nechá, protože tě chce jako své přístí tělo! Tak na to rychle zapomeň, Sasuke! Chápu, že jako Uchiha by jsi Itachiho nejraději zabil, což i tvé sestřenice, ale budete to muset nějak vydržet!"
"Jo, chápu!"
"Takže, zejtra se ráno u brány sejde první skupina - Akatsuki. Až se první skupina vrátí, může vyrazit druhá. S oběma skupinami budu cestovat i já i Jirayia!"
"Proč ten pustevní zvrhlík???"
Sakura radši do Naruta šťouchla, protože si snad každý krom něj všiml jejího otráveného obličeje. Všichni jednohlasně pronesli "Hai" a dál už si šel každý po svém.
Pak do kanceláře přišel Sai.
"Oh, Saii."
"Pátá?"
"Mrmí mě, že nebudeš moct jít s ostatními na misi, ale budeš mít misi jinou."
"Hai."
"Chci, aby si šel s Yamatou zpět do Mlžné a přivedl mi jednu z ANBU. Již dlouho s námi spolupracuje a já bych jí nyní potřebovala zde, s námi."
"Hai."
"Zítra odpoledne vyrazíte."
"Hai."
Jeho "Hai" už jí začalo lízt celkem na nervy a na čele jí vylézela její strašlivá žíla, tak mu radši pokynula, aby už šel. Srovnala papíry na stole a šla si odpočinout. Musela se alespoň trochu vyspat na zítřejší misi.
"Mino?"
"Hai, děje se něco?"
"Přišla ti nějaká zpráva z hl.města. Od Tsunade-sama."
'Co asi tak může chtít?' přemýšlela Mina a pomalu otevírala obálku. Otevřela dopis. V něm byla jen informace, že si pro ní za krátkou dobu přijdou dva muži z ANBU z Konohy. Prý jí nyní potřebuje v hl.městě. Mina neměla chuť ani odepisovat, prostě se sebrala a šla do svého domu, kde bude čekat až jí stráže od brány oznámí, že si pro ní přišli dva muži z hlavního města. Přemýšlela, sli má vůbec vyslyšet Tsunadinu prosbu. Byla jí vděčná za moc věcí, jedna z nich byla i její nynější postavení. Její povinností bylo vyslyšet prosby Páté. Beztak nemůže nechat svojí zemi jen tak padnout. Nebavilo jí sedět a zírat z okna na vesničany, a proto jsi začala balit nepotřebnější věci.



"Já to nechápu..."
"Co nechápeš, chlapče?"
"Paní Hara. Mohla by žív dál v klášteře a dělat kněžku a učit se našemu starému umění, ale místo toho se tady radši válí na poli s vojáky. Každá žena, ba i muž v naší zemi by dal cokoliv za to, kdyby měl její poslání. Tak proč, proč je tady?"
"Jo hochu, ani já tomu nerozumím. Víš, možná ten život není takový, jaký si ho představuješ. Pro někoho je být kěnžkou celý život, ale pro ní...pro ní je to třeba utrpení..."
"Má paní Hara nějaké sourozence?"
"Má maldšího bratra...Nakama se jmenuje."
"Kde žije?"
"V hlavním městě."
"Proč tedy nežije paní Hara tam, s ním?"
"Nemá hlavní město ráda, utekla odtamtud. Měla štěstí, že jí mniši z kláštera nehledali. Nakama jí kryl, a oni jí díky němu nechali být."
"Hele, nebavte se o mě, jakobych mezi vámi nebyla!" pokřikla na ně v tu chvíli vedle nich stojící Twen.
"Odpusťte, paní Hara." uklonil se mladý voják a odešel. Ona se po něm jen otočila a pak svého generála povrtala pohledem.
"Co jsi mu řekl?"
"Vše, co vím..." Twen byla celkem rozrušená, ale generál hovořil jasně a klidně.
"Proč si to udělal!!?"
"Chtěl vědět, proč jsi se vzdala svých schopností a utekla jsi."
"Řekl jsi mu o mém btartrovi?"
"Ano. Ale zajímáš ho spíše ty.."
"Proč?"
"Zajímá, proč si to udělala."
"Do toho mu nic není! A ty taky nemusíš vyslepičit hned vše co o mě víš!"
"Odpusť...Je mladý a zvědavý..."
"Hm, to je mi jedno! Hlavně jestli se umí bít, jinak tady nemá co pohledávat! Je snad tvůj příbuzný?"
"Ne.."
"Tak proč ho tolik bráníš?"
"Je jako tvůj brar, Twen. Co by asi Nakama dal za to, aby tě opět spatřil a objal svou velkou sestřičku. Co myslíš? Jak se mu asi daří?"
"Bratra do toho netahej!"
"Nebuď taková...aby jsi věděla, tvůj bratr je na cestě.."
"Cože?"
"Míří z hlavního města sem, kvůli nějakému poselství."
"Aha....A.."
"Až tu bude, dám ti co nejrychleji vědět!" usmál se na ní generál.
"Děkuji..a...omlouvám se!" Pro Twen to možná ani nebyl generál, byl pro ní skoro jako její otec.
Twen zrovna procházela kolem mladíkova stanu, on z ní nemohl spusti oči. Něco na ní prostě viděl, něco ho na ní prostě přitahovalo. Twen si toho nevšimla a zašla do svého stanu, chtěla jsi trochu odpčinout a snad i něco pojíst a popít.


Yuriko to měla jen tak tak, ale k večeru našla jak Gaarinku, tak Tami v jedné hospodě. Seděli u spolčeného stolu. Vešla dovnitř, přisedla si k nim a z kapsy vytáhla dopis z pečetí královské rodiny.
"Kdo k sakru jsi?" zeptala se podezíravě Tami.
"A co po nás chceš?" ptala se zase omámeně Gaarinka.
Yuriko odhrnula kapuci a odkryla svou tvář. Obě ženy se podivili.
"Vzácná to návštěva. Vítej, Yuriko."Přivítala jí Tami.
"Že by jsi se přeci jen rozmyslela, a vrátila se k nám do tria?" ptala se Gaarinka, čekala, ře řekne 'ano', ale odpověď jí překvapila.
"Je mi líto, dámy. Ale nyní jsem ochránkyně naší princezna, nyní už královny. Přináším vám od ní zprávu."
"Je pravda co se povodá?"
"Vážně si najala trojčata, aby zabili tatíčka a pak podplatila sourozence, aby se vzdali trůnu?"
"Není to pravda! A vás žáda, aby jste objevili člověka, který může za to, že se tohle říká."
"Noo, to není práce nic moc!" odfrkla si Gaarinka, čekala něco mnohem více zábavnějšího a brutálnějšího.
"Když ho najdete, odměna vás nemine. Navíc si s tím zločincem budete moct naložit podle svého."
"Hmm...to zní lákavěji, ale ještě pořád to není ono." olizovala si horní ret Tami.
"Když úkol splníte podle královniných očekávání a požadavků, budete zaměstnáni v jejích službách. Pak už budou následovat jen tajné misi, a ty už za něco stojí." zasmála se Yuriko.
Gaarinka i Tami nakonec souhlasily a Yuriko se uvnitř sebe smála, jak je přelstila. Bude o tom jset ale královně říct, snad nebude mít nic proti. Yuriko se zvedla a když byla u dvěří, zavolala na ně, ať nezapomenou. Zítra dopoledne na hradě. Obě kývli a začali spolu rozmlouvat u pár skleniček lahodné a hořké krve nějakáho novorozence ze světa ninjů.
"Hej, hele ty!"
"Hm?"
"Neviděl si někde mé bratry? Hirohiho a Kurana?"
"Jistě, viděl. Před chvíli se vrátli domů z nějaké hospody. Byli na moc jak nějací.."
"To by stačilo!" Arien se naštvala a užuž se chystala toho dědka pokousat, pak si to ale rozmyslela a hopem skokem byla doma. Zabouchal za sebou dveře a uklouzla po něčem si, co leželo hned za dveřmi. Bartři se lekli, co se stalo, ale když vyběhli před dveře obývacího pokoje jejich domu ještě po rodičích, spatřili svou mladší sestru jak se válí na zemi, a proto se začali okamžite smát. Arien je jen sjela pohledem, vzala z pod sebe kus papíru, po kterém uklouzla a šla do celkem velice prostorné kuchyně. Posadila se na židli a začala číst. Nechápala, co po ní a jejích btratřích tak náhle královská rodina chce. Šla za svými bratry a přečetla jim dopis. Byli v šoku, stejně jako ona. Rozhodli se, že na cestu se vydají tak kolem půlnoci, a tak si šli ještě na chvilku zdřímnout.
Královna byla vzteky bez sebe a ještě k tomu zoufalá. Nechápala, proč by si někdo takovou věc vymýšlel, a zoufalá byla proto, že nikde nemohla sehnat Cryse. Kde vždy byl, když ho nejvíc potřebovala? Už nevěděla, co dělat, a proto začala vzteky rozbíjet všechen porcelán, co se jí do ruky dostal. Náhle se rozevřeli dveře a v nich stál její bratr Wyl a sestra Ylena. Rozeběhli se k ní, když si zrovna Elspyth klekala na zem. Klekli k ní, každý jí obejmul z jedné strany a oba jí utěšovali.


"Nám snad válka nehrozí?"
"Nám ne, nikdo nevyhlásil válku nám a my nevyhlásili válku nikomu."
"Řekni, Crewku, kdo má nejsilnější vojsko a tudíž vyhraju válku?"
"No, nejslinjší vojsko mají upíři, ale válku by vyhrát mohli."
"Vyhlásili někomu válku?"
"Ano, spojili se s elfy a vyhlásili válku ninjům."
"Oh, aha. Navrhuji se tedy spojit s ninji, uzavřít s nimi spojenectví a jít do války proti upírům a elfům!"
"Zbláznila jste se, madam?"
"Ne, proč!? Přece nečekáte, že když se chystá válka, tak budu jen tak sedět na prdeli, nic nedělat a schovávat se ve stínech a čekat, až někdo udeří!?"
"Paní má pravdu, Crewku!"
"Ty se do toho nepleť! Nemáš ještě skoro žádné zkušenosti!"
"Crewku! Nech toho! Sám moc dobře víš, že mám pravdu opět já!" dohadovala se s mnichem opět Sekai.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama