Stories by Aki^^

The same substance, we, from which dreams are woven and life is just an island, as on all sides is surrounded by sleep^^

What roses and invite invited otherwise, smelled the same^^

!!! Na žádný reklamy a komentáře typu: "Máš hezký blog, koukni na můj.....Klikni sem...atd." Nejsem zvědavá, takže si je srčte do prdele !!!


Dreamin' 08

22. července 2011 v 20:10 | Aki |  Dreamin'
Nechala jsem si to projít všechno hlavou a přišla na jednu možnost. Možná toho budu časem litovat, ale jinak to nepůjde. Nechci vychovávat své dítě u Akatsuki a nechci jim anim krást Deidaru. Vím, že tu práci miluje a mrzí mě to, ale vybrala jsem si dítě. Už jsem měla i vymyšleno, jak to udělám, ale nikdo nesměl nic vědět, ani Konan.
Sbalila jsem si všechny věci, na stole v Deidarovo pokoji jsem nechala vzkaz a šla za ním a za Tobim na misi. Dohonila jsem je během dvou dnů.

"Aki? Co tady děláš?" divili se oba.
"Přeci plním misi." usmála jsem se.
"Máš odpočívat!"
"To je dobrý, Konan mě pustila."
Jak na zavolanou nás během pár vteřin přepadla banda ninjů. Vrhla jsem se přímo na ně, jenže jsem to nebyla já, ale genjutsu, které jsem vytvořila za pomocí klona, já vše sledovala seshora ze stromu. Deidara mě nestačil zadržet a já se nabodla rovnou tomu chlapíkovi na katanu. Všichni byli v šoku, i ten chlapík. Díky bohu to nebyl jen tak obyčejný klon, takže když umřel za mě, nevypařil se jako ostatní. Ta banda ninjů se hned rozutekla a Deidara svíral mé tělo v náruči.
"Bože, Aki!"
"Miluji tě, Deidaro. Odpusť mi to..." zašeptala jsem svá poslední slova.
"Ne, ne! To nesmíš!" křičel a plakal.
Bylo mi mizerně a nenáviděla jsem se za to, ale co jsem měla dělat. Nevydržela jsem se na to koukat a utekla jsem, jako zbabělec. Zachovala jsem se jako strašpytel.
Cestovala jsem už další dva dny a v očích se mi blízkla nedaleká vesnice. Vydala jsem se jejím směrem a v mžiku jsem byla překvapená, byla to Konoha. Prošla jsem bránou a tam mě hned zastavil Kotetsu.
"Za jakým účelem přicházíš a kdo jsi?"
"Chci se vrátit a musím mluvit s Tsunade."
"Kdo jsi?"
"Kdybych ti to řekla, sám tomu neuvěříš. Neboj, nejsem zločinec." usmála jsem se.
Kotetsu jen kývl a přivedl mě za Tsunade, k mému štěstí tam byl zrovna Kakashi.
"Promiňte, že ruším, ale tato mladá dáma s Vámi chce mluvit." řekl Kotetsu a odešel.
"Tak povídejte, proč se mnou potřebujete mluvit a kdo jste?"
"Aki?"
"Aki Hatake!?" divila se Tsunade.
"Dlouho jsme se neviděli." usmála jsem se.
"Mysleli jsme, že si mrtvá."
"Já vím, omlouvám se, ale je to složitější."
"A co tu děláš?"
"Já se vracím, jestli ještě můžu."
"Samozřejmě!" usmála se Tsunade.
Kakashi mě objal a vedl mě k době domů.
"Můžu bydlet u tebe?"
"A kde jinde by si chtěla bydlet?" zasmál se.
Vešla jsem dovnitř a zírala jsem, nic se tu nezměnilo, vše bylo na svém místě, přesně, jak jsem si to pamatovala. Večer jsme si sedli a já mu všechno řekla.
"Takže jsi těhotná a on o tom neví a teď si ještě myslí, že jsi mrtvá?"
Já na to jen smutně kývla.
"Proč si mu neřekla, že jsi těhotná?"
"Nechtěla jsem vychovávat své dítě u Akatsuki."
"Ale podle toho, co si mi tu o něm vyprávěla, tě miloval a udělal by pro tebe cokoliv. To, co si mu provedla, nevidím důvod. Ale je to tvé rozhodnutí a já tě v něm podpořím."
"Děkuji. Víš, nebylo to pro mě zrovna jednoduché a určitě toho budu do konce života litovat.."
Objala jsem Kakashiho a šla si lehnout do svého starého pokoje. Musela jsem pořád myslet na Deidaru.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama